Černá je spolu s bílou jednou ze dvou základních a nejpoužívanějších barev.

Matná nebo lesklá se používá již tisíce let ke kreslení kontur a vytváření stínů. Její umělecké využití je vlastně neomezené. Pro mnoho výtvorů postačí sama o sobě.

Existují dva různé přístupy k definici černé barvy.

První je fyzikální: jedná se o aditivní systém, který se vztahuje ke světlu. Podle tohoto systému černá odpovídá nepřítomnosti světla, tedy nepřítomnosti barvy. Tím, že černá neodráží světlo, totiž barvy pohlcuje.

Druhý je více obrazový: jedná se o subtraktivní systém, který považuje černou za koncentraci všech barev. V důsledku toho je základní barvou a tvoří se pomocí tří dalších barev (modré, zelené a červené).

Její dokonalá výroba je z důvodu nečistoty považována za teoreticky nemožnou. Přesto se získává z přírodních černých pigmentů (v pravěku z uhlí nebo kouře, v renesanci pak z olověných dolů). Velkým „mistrem černé“ je francouzský malíř Pierre Soulages, který dokázal tuto barvu použít ve všech jejích strukturách a intenzitách.